V roce 2014 jsme s vladimírem stáli nad zavezenou ruinou bývalé likérky a domluvili se, že se suť vyveze a ruina zaměří.
Vyvezlo se 84 tater sutě a hledal se záměr.
Jediným smysluplným řešením, které se nakonec ukázalo, bylo nechat romantizující ruinu tím čím je, torzem.
Očištěný prostor září.
K ruině se vztahuje domek nahoře, který se časem zrekonstruoval a celé to zesiluje i živelná zahrada prostupující vším.
Po 10 letech do scény vstupuje tichý objekt sauny. Jemně doplňuje a dotýká se.
Přejímá mimikry místa a stává se pozorovatelnou. Hledíš na jeviště a sám si v jevišti.
Možná si vzpomeneš na Římany…
V kamnech zapraská oheň. Pot stéká po těle.

autor: Martin Kožnar
spolupráce 2021: Kornelia Faklová
spolupráce na redesign 2023 a vizualizace: Jaroslav Schwarz